O Garfieldovi
Tlustý cynický kocour, který zbožňuje italské těstoviny, nenávidí sport a pondělky, sleduje televizi, ať dávají cokoli, ponižuje svého majitele a pohrdá psy. Vychytralá potvůrka, se smyslem pro anglický humor stejně jako nejstarší banánové gagy. Sebevědomý, lehce ješitný kočičí elegán, pán domu i ledničky. Kocour Garfield - král postaviček komiksového stripu.
Narodil se v roce 1978 z pera a z čisté lásky kreslíře Jima Davise, kdy jeho tříokénkové kreslené historky začaly vycházet v novinách. V té době netušil, že se stane světovým fenoménem a jednou ho bude číst přes 260 milionů čtenářů denně. Garfield je nejrozšířenější nedělní komiks ve Spojených státech. Jeho knížky byly přeloženy do 23 jazyků a oranžové chlupaté hračky se prodávají v 69 zemích.
Curriculum vitae hlavního hrdiny začíná pouze ve dvou, on a jeho pán. Jak se ukázalo už v prvních stripech, Garfieldův majitel Jon Arbuckle, má o kočkách poněkud idealizovanou představu. Myslí si, že chytají myši, rády se mazlí a chutná jim Whiskas. Garfield vyhledává spíše hamburgery, pizzu, lasaně, kuřecí pečínku a to vše mu nejvíce chutná přímo z Jonova talíře. Ranní rozcvička pro něj znamená pár kroků od pelíšku k misce se snídaní a zpět.
Většinou se přitom natolik unaví, že prospí zbytek dne. (Stripy většinou zkracují čas jeho spánku na jedno až dvě okénka, aby neusnul i čtenář.) Garfield je ovšem také velmi hravý. Občas si počíhá na pošťáka (proč by tato zábava měla být vyhražena pouze psům?), roztrhá mu gatě a rozsype brašnu.
Ani znalost karate nezachránila nebohého listonoše před rozzuřeným oranžovým ďáblem. Trhání Garfield trénuje také na Jonově oblíbeném křesle nebo nové pohovce. Jen pozor: nikdy si nebruste drápky na vodní posteli! A co teprve, když se má kocour koupat. Nezbytné vybavení se skládá ze svírací kazajky, helmy, rukavic, neprůstřelné vesty, obvazů a náplastí...
Jednoho dne se přistěhoval pes jménem Odie a s ním přichází do domu deprese. Odie si svou bezelstností, hravostí a pronásledováním vlastního ocasu vysloužil Garfieldovo nejhlubší opovržení.
Trvá to celé roky, než si na sebe zvyknou. Odie se stane věčným objektem Garfieldových potměšilostí a teroru. Konec konců, nakopnout nebo srazit ze stolu takového miláčka s idiotsky vyplazeným jazykem je vlastně sranda.
Jon se potýká s neustálými neúspěchy u dívek. Většinou je na vině jeho podnikavý a žárlivý kocour,v jednom případě byl ale naopak zneužit jako záminka k seznámení. Jde se k veterináři.
Proč vždy, když se jemu zapálí lýtka, musím já jít k doktorce? stěžuje si Garfield. Když se Jonovi podaří Garfielda chytit, spoutat a násilím dopravit do ordinace, může se v klidu věnovat svádění sličné doktorky Liz. Výsledkem jsou dva nešťastní: Garfield, zdravý jako ryba, a veterinářka, která má ráda svou práci, ale někteří dotěrní zákazníci jí lezou krkem. Jon se nenechá odradit a vymýšlí nové a nové způsoby, jak Liz oslnit, aby se nakonec stejně ztrapnil. A Garfield mu to v žádném případě nehodlá usnadnit tím, že by třeba předstíral kašel nebo vběhnul pod auto.
Dalším vpádem do Garfieldova klidu je dostat na hlídání nejroztomilejší koťátko, Nermala. Nermal je právě ten dokonalý domácí mazlíček, co si hraje a nezlobí. Garfield se zkouší vyrovnat s tím, že v domě je někdo mladší, hezčí a milejší. Třeba tím, že nebohé kotě zalepí do obálky a pošle ho do Abu Dhabi.